Leoš Kyša aka František Kotleta

Pojmenoval jsem si tak svůj přístup k tomu, jak píšu a co píšu a kde mám či nemám hranice. Věřím, že literatura (a asi i kultura tak nějak obecně) by měla obstát v paradigmatu černošské holčičky na vozíčku. V jednoduchosti – chci, aby byla literatura natolik svobodná, že mohu napsat scénu, kde banda zfetovaných nácků přiběhne k černošské holčičce na vozíčku, zkope ji, polije benzínem a zapálí za zpěvu písní Ewy Farné. Stejně, jako chci napsat scénu, kde ta holčička řekne: “Já jsem superhrdinka, vy čuráci”, zapne raketovej motor, vyletí a postřílí je rotačním kulometem, načež nachčije na jejich mrtvoly.