Voda ze vzduchu? Řešení, které může zachránit dvě miliardy lidí

Před pár dny proletěla sociálními sítěmi zpráva serveru iRozhlas.cz, která informovala o projektu izraelské firmy Watergen. Pro nezasvěcené působila jako ze světa scifi. Tato společnost v čele s izraelsko-gruzinským podnikatelem a filantropem Michaelem Mirilašvilim nabízí světu řešení nedostatku pitné vody. Vymyslela zařízení, které by dokázalo relativně snadno umožnit přístup k pitné vodě více než 2,1 miliardě lidí na světě, kteří mají k vodě minimální nebo značně ztížený přístup. Jedná se přitom zejména o místa, která jsou současně ekonomicky velmi slabá. Mirilašviliho přístroj dokáže vodu vyrábět ze vzduchu.

Pojízdný generátor vody

Voda je a bude stále větší problém. Podle Světové zdravotnické organizace bude do roku 2025 polovina světové populace žít v oblasti se špatnou dostupností k vodě. Cca dvě miliardy lidí, kteří sice přístup k vodě mají, ji ale konzumují kontaminovanou. 160 milionů lidí má přístup pouze k povrchové vodě. Takto má kontaminované voda ročně na svědomí půl milionů úmrtí.

Největší přístroj Watergenu dokáže za jediný den z ovzduší získat až 5000 litrů vody. Funguje na principu absorpce vzduchu d atmosférického generátoru, kde se kondenzuje voda, jež se následně v systému vyčistí. Přidají se minerály a další látky, čímž vznikne čistá a pitná voda. Ta dále v nádrži cirkuluje, aby se zabránilo vzniku bakterií a voda zůstala čerstvá.  Výhodou je, že nepotřebuje další speciální infrastrukturu, stačí mu připojení do běžné elektrické sítě. Generátory jsou již nasazené například v Indii v Novém Dillí (úvodní foto). Mirilašvili systém daroval vládám v Brazílii i Vietnamu. Firma vyrábí i střední generátor na 900 litrů denně a domácí na 27 litrů vody za den. Dokonce existuje i mobilní generátor na nákladním vozidle, které je ve službách mezinárodního Červeného kříže. Litr vody vychází na necelou korun.

Přístroj Watergen v indickém Dillí.

Indická cesta za vodou

Pravdou však je, že podobné pokusy nejsou ojedinělé a nejde jen o projekty z hi-tech zemí, jako je právě Izrael. Systém na generování čisté pitné vody vzniká o v samotných „postižených“ krajinách.  Například indická neziskovka Uravuu Labs oznámila, že i ona dokáže vyrobit vodu z atmosféry. Umí získávat jak užitkovou vodu na mytí, praní a další potřeby, tak i pitnou. Jejich přístroje sice dokáží vyrábět za den „jen“ 50 litrů, ale to pro běžnou domácnost schopnou s vodou hospodařit, stačí více než dost. Výhodou indického systému je, že využívá solární energie. Indové odhadují, že jejich přístroje budou k běžnému využití v domácnostech schopné do dvou let. Cílem je navíc zařízení, které by dokázalo vyrobit nějakých dva tisíce litrů, což už by dávalo smysl i pro menší komunity či vesnice o 100 lidech.

Samotný systém získávání vody ze vzduchu přitom není žádná novinka nebo zázrak, i když by se to tak mohlo na první pohled zdát. Každý, kdo má doma nebo v práci klimatizaci, jistě ví, kolik vody taková domácí jednotka dokáže ze vzduchu získat. Problém s touto vodou je, že se hodí maximálně jako užitková voda, třeba na zalité toalety nebo květin. Nakonec řada lidí skutečně vodu z klimatizace zachytává do kanystrů a pak ji zužitkovávají. Nakonec kondenzovaná voda je využívána i v průmyslu. Problémem je však obvykle samotná energie, díky níž ke kondenzaci dochází. Uhlíková stopa takového získávání vody coby primárního důvodu, tak převyšuje výhody. Vědci a vynálezci se proto soustředí na to, jakým způsobem potřebu elektrické energie snížit, případně se zcela vyhnout nutnosti připojení do elektrické sítě. To právě splňuje právě zmiňovaný indický přistroj. Tomu stačí k provozu jen sluníčko. A toho je v místech s nedostatkem vody hodně…

Existují ale také jiné přístupy. Například francouzská firma Eole Water již před 10 lety představila systém postavený na větrné turbíně. Testovala ji ve Spojených arabských emirátů. Tehdy dokázala vyprodukovat až 800 litrů vody za den. Problémem byla však cena. Turbína vycházela na cca ¾ milionu dolarů. Později se firma vydala také cestou získávání energie solárními panely.

Češi mění poušť v oázy

Na světové výstavě Expo 2020 v Dubaji bude český pavilon mj. představovat technologii českých vědců z Univerzitního centra energeticky efektivních budov z Buštěhradu a Fakulty strojní ČVUT v Praze pod názvem S.A.W.E.R., což je zkratka pro Solar Air Water Energy Resource. Tento projekt se skládá z dvou částí – jeden z projektů si dal za cíl získávání vody z pouštního vzduchu a druhý se snaží cíleným rozmnožováním mikroorganismů o kultivaci pouště v úrodnou půdu. Zní to jako sen – proměnit suchou a horkou poušť v úrodnou oázu…

S.A.W.E.R. využívá dvoustupňový systém. V první fázi se nasává venkovní vzduch a dopraví ho k speciálnímu materiálu, který na svůj povrch váže vodu (desikant). Ten vzduchu odebere vodu a zadrží na svém povrchu. Odvlhčený vzduch se vyvede zpět do atmosféry. Zároveň se nasaje další vzduch s přirozeným obsahem vzdušné vlhkosti a ohřeje ho na vysokou teplotu, takže se voda z povrchu desikantu odpaří a pouštní vzduch navlhčí. Horký vzduch na sebe dokáže navázat ještě více vodní páry. Na chladič tak přichází výrazně vlhčí vzduch, než se běžně v poušti vyskytuje. Díky domu se získá při následní kondenzaci získá více vody.

Princip projketu S.A.W.E.R.

Trochu to vypadá jako perpetum mobile, ale podle českých vědců, to funguje. Běžný chladič by dokázal získat z pouštního vzduchu asi jen 10 litrů za den, tento systém však získá až 200 litrů. Výhodou českého systému je však podobně jako u indického přístroje energetická soběstačnost. A to díky solární energii. Vedlejšími produkty je teplá voda třeba na sprchování a současně chladný vzduch na klimatizaci budov. Druhá část projektu pak řeší vědci z Botanického ústavu Akademie věd ČR. Ta využívá část získané vody pro speciální fotobioreaktor, který slouží ke kultivaci mikrořas potřebných pro produkci polysacharidů a zadržení živin v půdě.

Zapojte se i vy

Zajímavou cestou se vydali výzkumníci z nizozemské firmy SunGlacier. Vyvinuli levné a jednoduché zařízení, který však selhává na malé kapacitě. Za šest hodin dokáže jejich stolní přístroj „odkapat“ půl šálku kávy. A tak se rozhodli k neobvyklému kroku – systém uvolnili, podobně jako to bývá u open source software veřejnosti. Do inovace přístroje se tak může zapojit každý.

Výhodu konceptu je jeho jednoduchost a relativně i finanční dostupnost. Jde o přenosné zařízení bez částí, které by se mohli snadno opotřebovat. Jeho životnost závisí jen na solárním panelu. Takže pokud se chcete do boje za záchranu vody na naší planetě zapojit i vy, na stránkách www.sunglacier.nl najdete potřebné informace.

SunGlacier nabízí spolupráci na zvýšení výkonnosti přístroje všem.

PS: Zajímá vás problematika sucha a nedostatku vody? Víte, že na Facebooku existuje skupina podobně smýšlejících lidí? Říkají si SUCHOBIJCI. Přidejte se…

Napsat komentář