Méně času v práci za stejné peníze a firmě se to stejně vyplatí…

Stále častěji slýcháme o tom, že s rostoucí automatizací a robotizací bude i u nás třeba uvažovat o zkracování pracovního týdne. Současný 40 hodinový pracovní týden je přitom uzákoněn v českých zemích teprve posledních sto let. Předtím byla pracovní doba běžná 10 až 16 hodin denně.

Volání po kratší pracovní době přitom není nic novodobého. Již v roce 1932 filosof, matematik a sociální kritik, a pozdější držitel Nobelovy ceny (za literaturu) Bertrand Russell řekl: „Pokud by společnost byla lépe řízena, každý průměrný člověk by musel pracovat jen 4 hodiny denně. Tak krátký pracovní den by poskytl lidem všechny základní potřeby a životní komfort. Po zbytek dne by se mohli věnovat vědě, malování a psaní.“ Ekonom Keynes dokonce ještě dva roky předtím tvrdil, že by se pracovní doba měla zkrátit dokonce jen na 15 hodin týdně.

Ve Francii může trvat pracovní týden maximálně 35 hodin. Francouzi zavedli toto omezení v době ekonomického růstu. Nová pravidla pak měla spíše negativní efekt – lidé pracovali raději přesčasy, samozřejmě za dražší hodinovou sazbu za práci, což se nevyplácelo zaměstnavatelům a ti pak promítali ekonomickou ztrátu do zvyšování cen. Zvýšené ceny zaplatili samozřejmě také zaměstnanci. Současně se zvýšili zejména u mužů víceúvazky.

A jak je to s faktickou odpracovanou dobou? Podle dat World Economic Forum, Češi průměrně pracují týdně 34 hodin, nejméně času tráví v Německu (26 hodin), Dánsku a Norsku, na pomyslném konci žebříčku, nebo špici, pokud to berete z druhé strany, jsou Mexičané, tam vychází, že pracují 2255 hodin za rok, což dělá cca 43 hodin za týden. Pracovití lidé jsou i v Kostarice, Korei, Rusku a Polsku. Důvody jsou různé. Mexiko i Kostarika se potýká s velikou nezaměstnaností, lidé si tedy práce váží a nechtějí o ni přijít. Korea je svou pracovitostí a snahou o výkonnost známá. Faktem však je, že ne vždy více času v práci znamená i vyšší produktivitu. Třeba zmiňovaní zaměstnanci v Německu, kteří stráví v práci jen 26 hodin, jsou téměř o třetinu produktivnější, než jejich kolegové z Británie, kde je týdenní odpracovaná doba cca 32 hodin.

Jaké výhody očekávají příznivci zkracování pracovní doby?

  • snížení stresu a z toho plynoucí zvýšení kvality odvedené práce, snížení chybovosti
  • snížení nezaměstnanosti, tím, že kratší úvazky vytvoří nová pracovní místa
  • rovnoprávnost pohlaví, protože placené zaměstnání i neplacená domácí práce a péče by se rovnoměrněji rozdělila mezi rodiče
  • lepší podmínky pro starší populaci – senioři a starší se lépe zapojí, pokud mohou pracovat kratší dobu.  Více volného času znamená lepší péči o stárnoucí rodiče

Toho si byli vědomi i manažeři některých českých firem. Třeba v Adam Drastich ze slezského podniku PF Plasty v Chuchelné. Ve firmě zrušili pracovní víkendy a od 1. července přešli ze čtyřsměnného na třísměnný provoz. Ve firmě o 360 zaměstnancích se to týká zhruba 160 lidí. Přestože nyní za měsíc odpracují méně hodin a nebudou muset chodit do práce o víkendech, produktivita práce se skutečně zvyšuje. 

„Přestože se zrušily víkendové příplatky, zaměstnanců se to v žádném případě nedotkne, protože nové vedení společnosti zavedlo se souhlasem odborové organizace také nový motivační systém. Jen na provozních nákladech firma ušetří měsíčně 2,5 milionu korun, sníží se také množství výrobků, které bylo třeba vyřadit kvůli špatné kvalitě; těch se totiž podle statistik nejvíce vyprodukovalo právě o víkendech,“ vysvětlil Adam Drastich. 

I když se někteří pracovníci zpočátku změny obávali, většina z nich si ji po prvním měsíci začíná pochvalovat hlavně proto, že konečně mají možnost trávit víkendy s rodinami, což jim dříve vycházelo tak jednou za šest týdnů. Pozitivně vnímají zrušení čtyřsměnnéhho provozu i firemní odbory. 

„Po mnoha letech práce ve čtyřsměnném provoze to pro mnohé pracovníky byla příliš rychlá a nečekaná změna. Ale už si zvykáme. Důležité bude, jaké dostaneme výplaty, když odpadnou příplatky za víkendové směny. Ale máme slíbené stejné peníze, tak uvidíme,“ řekla manipulantka Monika Kyselá, předsedkyně odborové organizace v PF Plastech. Sama je ráda, že konečně může trávit víkendy s vnoučaty, na které neměla dříve moc času. Hodnotí také, že se výrazně zlepšila organizace práce a nejsou zbytečné prostoje. „Když to tak půjde dál, tak asi opravdu vyrobíme více za méně směn,“ dodala Monika Kyselá.    

Proč tedy ke kratší pracovní době nepřistupují i další firmy? Zejména proto, že ne každému zaměstnavateli se to prozatím při současných podmínkách vyplatí. Pro zaměstnavatele je stále ještě levnější zaměstnat jednoho přepracovaného zaměstnance než dva na poloviční úvazek, a to kvůli nákladům na sociální a zdravotní pojištění. Zaměstnavatele je třeba ocenit, ne trestat za zaměstnávání více zaměstnanců. Například ve formě snížení zdanění práce.

Napsat komentář